Artyčok - potravina králů

Artyčok zeleninový, latinsky Cynara scolymus - v Bylináři Adama Lonitzera, který jako jeden z prvních popisuje artyčok v němčině, se o jeho účincích praví: "Bodlák a artyčok zmnožují přirozené símě a k věcem manželským podněcují, pro což Románi pilně užívají hlav bodláků v krmi, ve vodě vařené a připravené s olejem olivovým a pepřem, by věci manželské tím vydráždili a podpořili."

Účinky rostliny:

• afrodisiakum, afrodiziakum, afrodisiakální účinky
• močopudný účinek
• játra - ochrana jater, hepatoprotektivní účinek
• žluč - podpora vylučování žluči
• trávení tuků - podpora
• žlučník - nemoci žlučníku
• detoxikace, detoxikační účinek
• látková výměna, metabolismus - podpora
• anorexie, nechutenství
• ateroskleróza - léčba časného stadia
• žlučové kameny, žlučníkové kameny a bláto
• vysoká hladina cholesterolu, hypercholesterolémie
• vysoká hladina krevního cukru glukózy, hyperglykémie
• ekzém rukou, ekzémy kůže
• trávicí potíže

Historie

Artyčok dnes nepochybně patří k nejdůležitějším léčivým rostlinám. Historie jeho průzkumu je však těžká a plná změn. Zvláštní kulturní forma rodu Cynara, zeleninový artyčok,
byla velmi oblíbená již u Řeků a Římanů. Píše o ní Plinius ve své Naturalis historiaa osobní lékař Marka Aurelia, proslulý Galén z Pergamu, doporučuje vývar z artyčoků
a vína, který má působit obzvláště močopudně a dezodoračně.

Loršský lékopis sice artyčok ještě uvádí, ale zdá se, že rostlina potom ze středověkého bylinného pokladu zmizela — pravděpodobně proto, že se její pěstování na sever od Alp
nedařilo. Naproti tomu dobře zdomácněla na Pyrenejském poloostrově, kam se ve středověku dostala s Araby. Ne nadarmo je název artyčok odvozen z arabského al-harsuf.
Přes Portugalsko a Španělsko se znovu dostal do střední Evropy a od 15. století byl ceněn především jako lahůdka šlechty a jako afrodiziakum. Normální občan si ovšem pomocí
artyčoku sotva mohl opatřit rozkoše, protože tato křehká zelenina byla prostě příliš drahá.

Nového ocenění se tato léčivá rostlina dočkala teprve v posledních desetiletích, když se začalo se systematickým vědeckým průzkumem jejích obsahových látek. Místo artyčoku používalo středověké klášterní léčitelství ostropestřec mariánský.

Původ a pěstování

Artyčok patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceaé). Je to mohutná, až 2 metry vysoká, bodláku podobná teplomilná vytrvalá bylina. Používá se - kromě léčebných procedur - jako
zelenina (upravují se dušená lůžka poupat). Podobný artyčok kardový (latinsky Cynara cardunculus) má podobné léčebné účinky; pěstuje se i pro dužnaté řapíky jako zelenina. Ze severní Afriky se artyčok dostal do Evropy. Dnes se pěstuje především ve Středomoří, jelikož se mu nejlépe daří na úrodných hlinitých půilách v mírném klimatu.

Používané části a obsahové látky

V léčitelství se používá list artyčoku, který obsahuje četné flavonoidy a hořčiny (vysoký obsah, až 6 procent). Tyto látky povzbuzují vylučování žluči a zlepšují tak trávení tuků.
Kromě toho má hořčina cynarin chránit játra. Srdíčka artyčoku, prodávaná jako delikatesa, obsahují podstatně méně hořčin než listy.

Účinky artičoku, oblasti použití

Vědecky uznávané je použití artyčokového listu při potížích zažívacího traktu — především pokud jsou způsobovány poruchou jater a žlučníku. Podporuje tvorbu žluči a detoxikaci organismu, zlepšuje trávení a celkovou látkovou výměnu. Doporučuje se po operacích močového ústrojí. Pozitivní výsledky studií jsou u nechutensiví a aterosklerózy v časném stadiu. Extrakt artyčokových listů kromě toho působí preventivně proti recidivujícím žlučovým kamenům. Pomocí artyčokového listu lze hladinu cholesterolu snížit v průměru o úctyhodných 15 procent. Snižuje i hladinu krevního cukru glukózy (glykémie).

Aplikační forma a dávkování

Přednost se má dávat užívání hotových preparátů, aby se zaručilo správné dávkování flavonoidů a jiných obsahových látek. Artyčokový list je ve formě suchého extraktu součástí mnoha hotových přípravků ze skupiny léčiv pro játra a žlučník. V obchodě je k dostání veformě tobolek, dražé, čerstvé vylisované šťávy nebo alkoholových extraktů (tinktur). Průměrná denní dávka činí 6 gramů, což odpovídá přibližně 900 mg suchého extraktu.

Artyčoky připravené jako zelenina nemají stejný léčebný účinek jako farmaceutické preparáty, jelikož při vaření se velká část účinných látek ztratí.

I když jednoznačně hlavní je užívání hotových preparátů, pomůže při lehkých zažívacích potížích i čaj. Ten lze užívat rovněž zevně na koupele rukou a nohou při ekzémech a migréně.

Kontraindikace:

Neužívat při alergiích na hvězdnicovité rostliny, těžkých poruchách ledvin nebo neprůchodnosti žlučových cest.